Když jsem toto léto cestoval s Lufthansou, vážně jsem chvílemi nevěděl, zda se mám smát nebo pochybovat o duševním zdraví Němců. Kteří si počínali a i nyní zřejmě ještě stále počínali tak jaksi… No prostě jako my ještě donedávna. Akorát že oni ve veřejné dopravě a my navíc třeba i ve školství, obchodech a podobně.
Přišel sem prostě na letiště v Praze. V předstihu, jak nám bylo letos důrazně doporučeno a jak učinili i ostatní mně podobní. Čekali jsme tam na své letadlo Lufthansy, čekali a čekali. Protože v době, kdy mělo odlétat, prý ještě ani neodstartovalo z Německa. A tak jsme se tam všichni hezky tísnili a prskali. Většinou vzteky, ale kdo ví.
Pak jsme konečně mohli do letadla. Jen jsme si u vstupu museli všichni nasadit roušku nebo respirátor. Abychom byli během letu chráněni před koronavirem. Učinili jsme tak a všichni ochráněni doletěli do Frankfurtu. Tedy skoro ochráněni, protože při občerstvení šla ochrana samozřejmě dolů.
Na letišti ve Frankfurtu okamžitě skoro všichni roušky a respirátory odložili. Protože mimo letadlo koronavirus asi neřádí. Někteří se tu rozprchli, někteří se šli tlačit zase někam jinam. Já konkrétně do kuřárny a pak před opožděné letadlo do Johannesburgu. V kuřárně jsme na sebe veseĺe chrchlali, u letadla se mačkali. A až před vstupem na palubu opět nasadili ochranu. Protože to bylo opět letadlo Lufthansy a v tom zase asi řádil koronavirus. A v masce jsme odletěli až na druhou polokouli. Tedy nepočítáme-li dobu večeře a snídaně, kdy museli být pochopitelně zase všichni „nahoře bez“. A jakmile jsme doletěli, opět všichni ochranu sundali. Protože v Jižní Africe už to zase neplatí, tam se zase maskovat netřeba.
A stejně proběhla i cesta zpět. Opět jsme se tísnili na letištích a pak se maskovali pouze v letadlech. Abychom byli ochráněni. Hodná Lufthansa!
Jen nevím, jestli to nepovažovat spíš za černý humor. Protože jsem celou dobu přečkal bez úhony. Jen mi tak zhruba vyšlo, že jsem někde cestou domů, nejspíš v letadle, kde jsem byl tak skvěle chráněn, chytil koronavirus.